I matky chcou nosit plavky: cvičení se živým závažím

Zima zdráhavě odchází, jen to není poznat přes hustou vánici, kvílící vichr a drkotání zubů, a kvetoucí sněženky a zlatý déšť jí zasazují smrtelnou ránu, stejně jako nekonečné karantény a izolace obvodu našeho pasu.

Vláda se sice snažila postarat o rozvoj naší fyzické kondice, a když už jsme nemohli do tělocvičen, zavřela aspoň vleky. Ovšem její záměr zapracovat na naší zdatnosti šlapáním do svahu pochopilo jen pár osvícenějších novopečených skialpinistů. Já třeba ne. A co když se k tomu všemu náhodou stane, že koupaliště a bazény v létě otevřou?

Zdá se, že je nejvyšší čas udělat něco s tou tepelně izolační vrstvou pečlivě nastřádanou okolo středu mého těla. Začínám cvičit. Kde jinde než doma.

Po prostudování internetu zjišťuju, že selhávám dřív, než jsem začala. Ze všech výzev slibujících pekáč buchet na počkání nepřipadá do úvahy ani jediná, bo prostě žádná nepočítá s přítomností několika nekoordinovatelných závaží různého věku ověšujících cvičící tělo ve zcela nahodilých partiích a intervalech. Pravda, mohla bych cvičit v těch vzácných okamžicích, kdy mám klid. Já ale taky někdy potřebuju spát a abych si nerušené chvíle zajistila pravidelně, to bych snad musela děckám podávat odvar z makovic říznutý špetkou rohypnolu. A taková Maryša zase nejsem. No nic, budu to muset nějak vymyslet. Chce to začít zlehka, mohla bych zkusit něco jako jógu.

Kdybyste to náhodou chtěli někdy zkusit, může cvičební jednotka zasloužilé matky vypadat asi nějak takto:

Příprava: Volám kamarádce, která bydlí ve vedlejším vchodě a je zdravotní sestra a ověřuju si, že má čas zasáhnout, kdyby bylo potřeba. Poté si pro klid duše zjišťuju i dostupnost akutní péče v nejbližší nemocnici.

Zahřátí: Závažím oznamuju, že jdeme cvičit. Po mnoha bezvýsledných pokusech dohonit a zklidnit závaží oslavující nadcházející aktivitu tato pochytám a ošetřím drobné odřeniny a podlitiny, které si při jásání způsobila. Nyní jsem solidně zahřátá.

Prodýchání: Dýchání pro zasloužilé matky je velmi podobné tomu standardnímu jógovému. Hluboký nádech nosem postupně do břicha, hrudníku a pod klíční kosti. Ovšem při výdechu nahrazuju známé „oooohhhhmmmm“ klidně ale důrazně pronášenými pokyny: „Slez!“ „Slez nebo spadneš!“ „Vidíš???!!!“ „Ne, nepofoukám ti to, říkala jsem ti, ať to neděláš.“ „No dobře, pojď sem, ale už neřvi prosím.“ Jógové dýchání provádím, pokud možno ve stoje, závaží jsou libovolně zavěšena na různých částech mého těla. Teď jsem nejen rozdýchaná, ale taky jsem si kvalitně zaposilovala.

Pozice vyčerpaného psa: Začínám v pozici na kolenou, dlaně položím na podložku. Otravnému závaží, které odmítá slézt z mých zad dovoluju, aby si mi sedlo za krk a chytlo mě kolem pasu. Poté se zvedám, propínám kolena, celá chodidla spočívají na podložce a opírám se o natažené ruce. Hlavu musím nechat zakloněnou, aby mělo závaží na čem sedět. Vytvořila jsem stan, do něhož se okamžitě nastěhovala zbylá dvě závaží. Zároveň se přes jejich prsty ve svém nose či ústech, snažím praktikovat hluboké jógové dýchání a zklidnit svou mysl. Vydržím asi 10 nádechů a pak závaží prostřídávám, aby si vzájemně nezáviděla a nepozabíjela se.

Pozice nezlomného prkna: Pokouším se o klasického prkno ve vzporu ležmo na loktech. Okamžitě se mi na záda stěhují dvě závaží, aby prověřila sílu mých svalů a vůle. Třetí, nejmenší, má zřejmě ambici stát se automechanikem, neboť se vsouká pode mě a kontroluje podvozek. Třesu se jak feťák na dávku, ale musím vydržet, než závaží nějak vyšťouchnu zpod sebe ven, bo bych fakt nechtěla nikomu vysvětlovat, proč je moje dítě placaté. Jestli budu mít odvahu, možná tenhle cvik ještě párkrát zopakuju.

Pozice leklé ryby: Výborný cvik na posílení břišních svalů. Lehám si na záda. Zatínám břišní svaly a čekám. Vždy se najde nějaké závaží, které se po nich s radostí proskočí.

Pozice hibernujícího krokodýla: Vzpor ležmo a lezu pomalu dopředu jako krokodýl. Do doby, než na mě naráz naskáčou všechna závaží a uzemní mě. Ale však plazit se po břiše je taky fajn.

Cvičení nejspíš funguje, bo už nemůžu. Končím. Závaží posmutněla a naléhají na mě, že chcou ještě. Vysvětlím na mě ležícím závažím, že mám dost a že budeme pokračovat zítra. Jestli u tohohle vydržím a přežiju, můžu v létě na koupák oblíct bikiny.