Gabriela Němčíková
"Nejsi člověk. Jsi máma."
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2252x
Seznam rubrik
Gabriela Němčíková
Už nikdy nepůjdu s dětmi do ZOO
Manžel si od nás vzal dovolenou. Poslední dobou se zřejmě necítil dobře. Dost znatelně mu tikalo levé oko a čím dál častěji se zavíral v ložnici, kde jsem ho nakonec přistihla.
Gabriela Němčíková
Už ani na neplodnost není spoleh
Asi před deseti lety se ta nejzbytečnější část mého těla – ne, nebyl to mozek – rozhodla, že mi udělí životní lekci.
Gabriela Němčíková
Reklamace Ježíškovi
Milý Ježíšku, nechci, abys z nadpisu nějak vyvozoval, že jsem nevděčná za dárky, které jsi nám letos nadělil. Naopak. Myslím si, že trojpatrový parní hrnec a kuchařská kniha „Matko, nelez z kuchyně, navař celé rodině,“
Gabriela Němčíková
Chceš odstranit bordel v bytě? Nejdřív někam ukliď dítě
Výsledek včerejšího úklidu, jemuž jsem se věnovala celé odpoledne, byl následující: hromada vypraného mokrého prádla na balkóně, hromada neposkládaného suchého prádla v ložnici, podlaha v obýváku zapatlaná od přesnídávky...
Gabriela Němčíková
Mé drahé sadistické miminko,
zbožňuji tě celým svým zatím pravidelně bijícím srdcem. Mám jen pár drobných připomínek, které přispějí k tomu, že období tvého raného dětství přežiju já, právě to srdíčko, a vlastně celá moje tělesná schránka, bez zásadní újmy.
Gabriela Němčíková
Babyfriendly? Mamacrazy!
„Ahoj, jedu tam k vám na služebku, nezajdem na kafe?“ volá mi kamarádka, se kterou sice jsem v kontaktu, ale naposledy jsem ji naživo viděla v době, kdy mou největší starostí bylo přijít z kalby nejpozději tak, abych stihla zkoušku. Před několika světelnými roky, zdá se. Chvíli rozmýšlím, jestli mi stojí za to jít do kavárny s jedním kojencem a jedním brutálním batoletem a riskovat tak celkový kolaps organismu. Nakonec se ale rozhodnu: „Ráda, ale půjdem do Fantoma, tam je to babyfriendly, jo?“
Gabriela Němčíková
Proč se děti naučí mluvit?
"Bobku, jaké zvířátko jsme to včera viděli?" "Tetu Simonku," je jedna z mnoha perel, kterými můj dvouapůlletý syn zpříjemňuje naše společné chvíle. Naučil mluvit poměrně brzy. Samozřejmě jsem na to hrdá. Samozřejmě na tom žádnou velkou zásluhu nemám. A občas, opravdu jen zřídka, si říkám, že si nejdřív přejeme, ať se děti naučí brzy mluvit, abychom si o to déle přáli, ať se naučí mlčet.
Gabriela Němčíková
Maminka má večírek, dneska hlídá tatínek
Mám sraz s bývalými spolužáky z gymnázia. „Miláčku, za dva měsíce jdu na sraz s děckama z gymplu, pohlídáš děti,“ neptám se, oznamuju. Manžel slibuje hlídání s lehkým srdcem a širokým úsměvem. Pro jistotu mu jeho zásadní úkol pravidelně připomínám, aby mi nemohl tvrdit, že zapomněl, neslyšel nebo mě ignoroval. Jak se den večírku blíží, úsměv se stává tak nějak křečovitějším a čím dál častěji v jeho očích zahlédnu záblesk paniky.
Gabriela Němčíková
Optikou druhého dítěte
Za svého bezdětného života jsem si vypěstovala nespočet nežádoucích zlozvyků. Jako třeba vydělávat peníze, pravidelně jíst, v noci spát, po osprchování se natřít tělovým mlékem, občas zajít do divadla, sem tam zapařit apod. S prvním dítětem jsem ještě měla občasné nutkání vrátit se alespoň částečně do původních kolejí. Synáček mě však postupem času, a někdy trochu bolestně, přesvědčil o tom, že „ty jsi, matko, asi upadla z jahody, když se chceš věnovat něčemu jinému, než mně.“ S druhým prckem je to jiné. Nyní už mám pouze střízlivá očekávání, nulové potřeby a jediný cíl: přežít.
Gabriela Němčíková
Čekala jsem peklo
„Jedno dítě, žádné dítě,“ tvrdí mi mé vícedětné kamarádky. Tedy spíše jejich partneři, jež rozrůstající se počet potomků donutil více se zapojit do rodinného dění. Tohle prohlášení mě v mém odhodlání mít děti věkově blízko u sebe znejistí pouze mírně. Daleko přesvědčivějším protiargumentem je, když se mi jako první syn narodí lidský ekvivalent tasmánského čerta.
Gabriela Němčíková
Výchova dítětem
Že prý vychovat dítě je jedním z nejnáročnějších lidských úkolů. Věřím tomu. A právě proto závidím svému dvouletému synkovi, s jakou lehkostí a samozřejmostí vychovává on mě.
Gabriela Němčíková
Velrybou tentokrát podruhé
Při svém prvním těhotenství jsem se cítila obletovaná jak včelí královna. Všichni se na mě usmívali, nabízeli pomoc, svět byl tak nějak milejší a přátelštější. U druhého čekání na další nejkrásnější dítě na světě je všechno jinak. Jistě, došlo k zásadní změně okolností. Z pracovního prostředí, kde můj nový vzhled „jako bych pod trikem pašovala meloun“, byl raritou, jsem se přesunula na dětská hřiště a do různých mateřských center, kde je stav jiný daleko obvyklejší. Ale to mě nijak nezaráží a vítám, že mi teď na břicho, tedy kromě mě a ultrazvuku, sahá tak maximálně rukojeť kočárku.
Gabriela Němčíková
Zase kluk? No nevadí, hlavně ať je to zdravé…
Mám ráda překvapení. A proto když jsme čekali první dítě, nechtěla jsem si nechat říct, jestli náš prvorozený poklad bude holčička nebo kluk. Při zvědavých dotazech jsem si proto mohla dovolit být velmi konkrétní: „pevně doufám, že dítě,“ nebo „určitě kluk...nebo holka.“ Tentokrát ovšem manžel usoudil, že by ho dalších několik měsíců nejistoty mohlo trvale poškodit na zdraví, a tak jsme si ono tajemství nechali odhalit ještě před narozením.
Gabriela Němčíková
Ultrasexy
Proboha, co to je??? Na tu ženskou, co by ve středověku inkvizice upálila, se musím dívat za trest, že jsem porušila svoje embargo na pohled do zrcadla. Tak tohle před sebou vidí můj manžel? Když už jsem byla u dobrovolného sebetrýznění, nenapadlo mě nic lepšího, než srovnat aktuální podobu se svatební fotografií visící opodál. Asi netřeba dodávat, že můj současný vzhled vyznívá asi tak, jako byste postavili Viktorku od splavu vedle její jmenovkyně Beckhamové.
Gabriela Němčíková
O tom v tom
„Čekáš další miminko,“ zvesela na mě mrknul tolik očekávaný druhý proužek na těhotenském testu. V tu chvíli mě zalil pocit štěstí a pocítila jsme hlubokou sounáležitost s Přírodou nebo Vesmírem či jak se tomu vlastně říká. I přes všechno tohle filozofické opojení se však moje přízemní, fyzické já začalo děsit. Prvního těhotenství jsem se děsila, protože jsem nevěděla, co mě čeká. Toho druhého se děsím, protože to vím.
Gabriela Němčíková
Spi, nebo mamince hrábne!
Občas mě synáček prohání tak, že lítám víc než Ančí, Kuba a hajnej dohromady. To ale většinou bývá pouhá ochutnávka toho, co přijde večer. Po náročném dni mi totiž připravuje každovečerní uspávací očistec.
Gabriela Němčíková
Když máma nefunguje
Poprvé mě to napadlo ve chvíli, kdy jsem si místo zubní pasty vymačkala na kartáček pleťovou masku. Podruhé to bylo v okamžiku, kdy jsem se vytočila nad neschopností sklokeramické desky ohřát mléko, než jsem zjistila, že jsem ji jaksi zapomněla zapnout. A když jsem ani s pomocí Pythagorovy věty, logaritmických tabulek a trojčlenky nebyla schopná kamarádce vypočítat, kolik mi má dát za dva lístky do divadla pokud jeden stojí 350 Kč,-, došlo mi, že bych s tou rychle měknoucí hmotou uvnitř hlavy měla něco dělat.
Gabriela Němčíková
Kluci potřebujou tatínka
Myslím, že nějací vědci už to vyzkoumali. I kdyby snad ne, já mám každý den důkaz přímo před očima. Děti tatínka potřebujou. Hned z několika důvodů. Ten první je, že tatínek musí občas převzít péči místo maminky, aby u ní zabránil riziku rozvoje duševní poruchy. Děti by také měly být svědky košatých možností komunikace mezi rodiči. Můžou se tak poučit a dozvědět, že tatínek je mistrem otrávených povzdechů, zatímco maminka exceluje v hodu talířem na pohyblivý terč. Speciálně kluci pak potřebujou tatínka, aby se od něj naučili základní mužské návyky.
Gabriela Němčíková
Opravdu letos chcete vidět zlaté prasátko?
Jako každý rok touto dobou se již můžeme začít děsit útoku Vánoc na naši postavu. Jeho výsledkem často bývá nepochopitelně vysoké číslo na váze. Jestli letos nechcete vidět zlaté prasátko, tentokrát po svátcích a v zrcadle, mám pár doporučení, jak se tomu vyhnout. Nabízí se pár rychlých extrémních řešení, jako například otěhotnět a promátožit se vánočními svátky s celodenními „ranními“ nevolnostmi. To už ale nestíháte. Obzvláště silné povahy by mohlo napadnout zajít si na infekční oddělení nejbližší nemocnice pořídit nějakou střevní virózu, to je ale poněkud v rozporu se snahou Vánoce si aspoň trochu užít a hlavně přežít. Raději vám proto dám pár použitelných tipů.
Gabriela Němčíková
Totální frustrace
Díky mateřství se u mne se obrovsky rozšířila škála pocitů. Na jejím prosluněném konci se opájím nekritickým zbožňováním, rozplýváním a nezměrnou, samozřejmě neoprávněnou, hrdostí, abych se za pikosekundu ponořila do temných vod pocitu vlastní neschopnosti, bezmoci a frustrace. Zkrátka nešťastník stižený maniodepresivní psychózou je proti mně vyrovnaný kliďas.
Gabriela Němčíková
Už to nikdy nedodělám
Dneska bych potřebovala vyprat a vysát. Kdysi nutné zlo, které mi zabere maximálně 30 minut čistého času. Nyní vyčerpávající dobrodružství s nejistým koncem na dvě hodiny. Anebo na dva dny. Poučena z předchozích nezdarů, vyhrazuju si den, kdy nemám žádné jiné plány.
Gabriela Němčíková
Nejez ty kameny
Kdysi jsem si zakládala na tom, že věty, kteréprohlásím, mají hlavu a patu. V obzvláště světlých chvílích se zadařila ipointa. Nedávno se to ovšem zlomilo a já se při naprosto banálním telefonátu smanželem nevěřícně slyším říkat třeba: „Prosím tě, cestou z práce se stavv obchodě a fuj, nestrkej mi ty prsty do nosu!“ nebo „doklady od auta jsemnechala na skříňce, ne ne ne NE, pejsek přece do záchodu nepatří.“ Zkrátka to v poslednídobě vypadá, že generuju slova způsobem, nad kterým by předsedadadaistického spolku zajásal.
Gabriela Němčíková
Zhubněte po porodu: s miminem do formy
Pokud vás štve, že vás manžel, ještě půl roku po porodu, láskyplně nazývá „ty moje vyvržená velrybko,“ a kamarádka, kterou jste nějakou dobu neviděla, se zmateně ptala, kdy máte termín, mám pro vás pár doporučení, která by vám mohla pomoci zbavit se toho airbagu, který se vám v těhotenství nafoukl kolem břicha a chrání vás i po porodu. POROĎTE SI OSOBNÍHO TRENÉRA.
Gabriela Němčíková
Týraný rodič
Jsem týraný rodič. Stydím se to přiznat vzhledem k tomu, že ten, co mě trápí, má něco málo přes rok, asi 11 kilo a 80 centimetrů. Ale pravdou je, že ani za dobu své poměrně dlouhé sportovní kariéry jsem neměla tolik šrámů a modřin jako teď.
Gabriela Němčíková
Icebreaker
Letní povídka pro Víkend MF DNES. „Gabiiii, mamka říkala, že mě v pátek odvezeš k babičce. A pojedeme vlakem,“ vynáší Vláďa ortel nad plánovaným víkendovým programem. Ti, co Vláďu znají, vědí, že mi byl svěřen úkol, před kterým by i Chuck Norris dělal, jakože nerozumí, pak by s omluvným úsměvem vycouval, změnil si jméno a emigroval na Kubu. Pro ty, co ho neznají, ráda vysvětlím. Vláďa je pohledný a milý dvaadvacetiletý mladý muž s naivní duší šestiletého dítěte s autistickými rysy. A taky je to můj bratr. Dlouho jsem hloubala nad tím, jaký je účel toho, že takoví lidé jsou mezi námi. S postupujícími lety jsem na to konečně přišla. Mají nám připomínat, co je v životě nejdůležitější. A tohle ví Vláďa naprosto přesně. Nejdůležitější v životě jsou vlaky, bowling a počasí.
| předchozí | 1 2 3 | další |
