Úžasně vykreslené

Žena to řeší tak, že uzavře oboje dveře do kuchyně, odstrčí stůl, aby seděla zády k oknu a namísto toho bince byl vidět jen krásný výhled na Prahu a děti nechá na hlídání mně.

Naštěstí jsou už větší, takže jim stačí ucpat ústa dostatečným množstvím dobrot, jednomu pustit dětský kanál a druhého nechat chvíli hrát na počítači. Navíc jim to nezapočítáváme do povoleného denního času určeného pro tyto činnosti, čehož rády využijí a já mám vcelku klid.

(ano, není to ode mě fér, ale co už...)

Ono se řekne konferenční hovor, ale jak to udělat, aby konferenci nenabourala holubí letka nezletilých, že. Mému muži jsme organizovali hovor tak, že se zamkl v jediném uzamykatelném pokoji, notebook měl na žehlicím prkně (stůl se tam nevejde) a seděl zády ke skříni, aby kamera nezachytila ten strašný bordel v druhé půlce pokoje, zatímco já bránila dveře z druhé strany vlastním tělem. Já chodím dělat konferenční hovory z práce, kde teď nikdo není. :-)

Tyhle blogy jsou v tuhle dobu potřebné. U Vás se "porád něco děje".

Karma jako Plzeň.

Karma jako Brno

Dobrý, pobavilo.