S děckama v lockdownu – návod k přežití prověřený praxí
v obýváku, místo ZOO navštěvujeme zverimex a na wellness pobyty jezdíme do koupelny, se více slevuje jen ztuha. Ale samozřejmě hůř může být vždycky. A tak letos oprašuju a aktualizuju stručný návod k přežití s třemi tasmánskými čerty na krku, který mě napadl při uzavření škol loni v březnu. Bude se hodit. Bo nikdo nemůže vědět, jestli aj z psychiatrických léčeben neudělají covidové jednotky.
Začínám, jen tak pro srovnání a z nostalgie, zápisem z minulého března, kdy byla nálada poněkud odlišná. Tenkrát jsem měla dojem, že nás kromě strachu z neznámého, obklopuje i pocit sounáležitosti a odhodlání krizi překonat.
Březen 20: Internet překypuje návody, jak současné období pobytu doma přežít, aniž bychom si ukousali obě ruce až k zápěstí nudou. Nevím, jak to vidíte vy, ostatní rodičové, ale pro nás jsou nepoužitelné. Já rozhodně nezvládnu zhlédnout všechny řady nejnovějšího seriálu HBO, nenaplním šuplík svými ručně vyráběnými rouškami, ani se ve volném čase nenaučím esperanto. Já jsem si ode dne uzavření škol ještě ani nestihla ustřihnout zatržený nehet. S většími dětmi se snad ještě domluvit dá. Ovšem dítěti kolem zhruba tří let věku se sice můžu snažit zjednodušeně vysvětlit, že teď je toho na mě trochu moc, že jestli mi nedá chvíli pokoj, začnou mě pronásledovat sebevražedné myšlenky, a že mě má nechat doma chvíli pracovat, protože šéfovi nemůžu odpovědět: „Jasně, zjistím. Až dohraju pexeso.“ Možná na mě bude Jeronýmek, to moje dokonalé batolátko, svýma velkýma očima pozorně hledět. Možná taky bude uznale kývat hlavou a vyvolá dojem, že rozumí a souhlasí. Ale možná taky potom důležitě pronese: „Auto,“ a začne mi jedním přejíždět po obličeji.
Proto jsem si vytvořila takové své soukromé desatero (bo jak známo, desatera každý dodržuje) pro přežití všech členů domácnosti.
1. Dám si fotku každého svého dítěte ve věku zhruba dvou měsíců na viditelné místo
Má to dva důvody. První je ten, že dvouměsíční dítě vypadá roztomile. Za druhé, a to je důležitější, si možná vzpomenu na těhotenství, porod, první zuby a jiná traumata. Snad mi dojde, kolik mě to stálo práce, a bude pro mě snazší představa uchovat si již povyrostlý kus.
Březen 21: Právě zuřivě tapetuju fotkama z porodnice komoru, zbytek bytu už mám. Jelikož u nás doma nebydlí pouze děti, ale i můj manžel, přidala jsem fotky ze svatby, z líbánek a z poslední dovolené.
2. Nebudu zbytečně řešit pořádek
Až to přejde, tak prostě vymalujem, koupíme nový koberec nebo nábytek. Nebo se přestěhujem.
Březen 21: Přestěhujem se.
3. Nebudu nadávat
nahlas. V tomhle směru by se jistě děcka vzdělaly dobrovolně a velmi bryskně. Raději budu bušit hlavou do polštáře.
Březen 21: I z bušení do polštáře může na čele vzniknout boule, obzvlášť když je pod ním schované hasičské auto. Slovník mých ratolestí se v citlivé oblasti povážlivě rozšířil, ale to jistě pochytili ve škole. Online. Od paní učitelky.
4. Každý záchvat vzteku jednou pomine
I ten můj.
Březen 21: To sice ano, ale teď se opravdu nesmím zbytečně rozčilovat. Nejsem si jistá, že by na mě s obyčejným banálním infarktem zbyla volná sanitka.
5. Řev neznamená ohrožení života
Nebezpečné je ticho.
Březen 21: Ticho jsem už rok nezažila.
6. Nebudu pít
až večer. Odpolední panák může zachránit spoustu životů. Jen si musím dát bacha, ať jednu metlu lidstva nevymetou metlou druhou.
Březen 21: Proč popíjení lihovin odkládat až na odpoledne?
7. Oprostím se od ambicí
Výborné je, když jdou děti večer spát bez na první pohled viditelných škrábanců a modřin. Pokud jsou dodrápané, ale vlastní obě oči a dva páry nezraněných končetin, považuji výsledek prožitého dne za uspokojivý.
Březen 21: Pokud všechny děti v okamžiku, kdy jdou spát, dýchají, je výsledek výborný.
8. Právě v tuto chvíli nemusím dělat vůbec nic
Samozřejmě existují výjimky. Pokud mi vzplane pánvička na sporáku, někdo v okolí se dusí párkem nebo se digitální číslice na tom podezřelém budíku, ze kterého trčí červený a modrý drát, proklatě rychle blíží nule, raději bleskově zasáhnu. Ve většině ostatních případů všechno chvíli počká.
Březen 21: Však jsem toho za poslední rok taky moc neudělala.
9. Budu víc myslet na sebe
Bo když budu spokojená já, nebude mi vadit ten chaos okolo.
Březen 21: Mám spoustu příležitostí, kdy na sebe můžu myslet – při vaření, praní, uklízení, žehlení…
Jeronýmek dodává poslední bod:
10. Nešlapat na lego
A má svatou pravdu.
Březen 21: Tesám do kamene.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nepůjdu s děckama k doktorce
V životě usiluji o jednu jedinou věc, a to, aby se moje děti ve zdraví dožily dospělosti. Právě proto se návštěvě doktorky bráním víc než Češi důchodové reformě. Bo moje děcka se tam nechodí léčit, ony se tam chodí zmrzačit.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nepůjdu s děckama do obchodu
Šla jsem s děckama do obchodu. Nevím, kdo mi ten chorý nápad vnuknul, jestli spíš spánková deprivace, nebo počínající stařecká demence. Každopádně jsem to, slovy jednoho seriálu, zeslonila.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nebudu hrát s děckama Člověče, nezlob se
Jednou za čas dostanu vnitřní pnutí a neuváženě se rozhodnu, že bych své potomky měla záměrně formovat. Tentokrát jsem se tohoto hlubokého rodičovského omylu dopustila po návštěvě u kamarádky.
Gabriela Němčíková
„Mami, a proč lidi lyžujou?“
uplatňuje Edouš svůj talent najít si skutečně geniální chvíli na vypálení dotazu, neboť mi právě v té chvíli podklouzává lyžáka na dlažbě dámských záchodků a já jednou rukou visím za kliku u dveří kabinky a druhou za umyvadlo.
Gabriela Němčíková
Kolik lidí bude ještě nutné hodit do jámy v plastovém pytli, než EU přitvrdí?
Putin se před měsícem vydal na svou Highway to hell a Evropa si k tomu pobrukuje Dívám se, dívám. Jistě, EU již od počátku války vyzbrojuje Ukrajinu, ochotně přijímá uprchlíky a o mnoho neochotněji ekonomické sankce.
Gabriela Němčíková
"Proč vy ženské neumíte být v nothing boxu?"
zeptal se mě jednoho slunného letního dovolenkového poobědí můj strýc. Sedíme u stolu na zahradě pronajaté vilky, kousek od bazénu, v pozadí šumí mořský příboj a můj manžel a všichni normální lidi si dopřávají siestu.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nebudu chtít, aby děcka doma uklízely
Čas utíká rychleji než Američani z Kábulu a Edouš a Bohouš už dorůstají do věku, kdy by mohli zvládnout i náročnější domácí práce než donést tátovi pivo z ledničky.
Gabriela Němčíková
Škola je super, škola je pecka, když do ní ráno zapadnou děcka
Světlo na konci tunelu se rozblikalo v týdenních intervalech a děti prvního stupně rotují do školy. Při ranní přípravě si Edouš temně recituje pod nos svou oblíbenou poezii: „Škola je super, škola je boží, jenom když padá,
Gabriela Němčíková
Storky, co bysme si řekly u kafe
I když teď možná spíš u flašky rumu. Ale neřeknem. Bo neni čas a je zavřeno. Z bytu máme 3.C, 1.A, třídu Medvídků, dva kancly, kantýnu a někam musíme vecpat i domov. Taky se více než rok vzděláváme v oboru epidemiologie, virologie
Gabriela Němčíková
Už nikdy nepojedu s děckama autobusem
„Mami, a proč se Země točí?“ otázal se mě Edouš svým jasným pronikavým hláskem. Na autobusové zastávce. V centru města. Před vědeckou knihovnou. Přestože jsem dávno smířená s faktem, že nejzákladnějším posláním a potřebou dětí je
Gabriela Němčíková
Online výuka, má krutá muka
Do nového dne rekvalifikačního kurzu na učitelku prvního stupně malotřídky mě budík vykopal z postele v 6:30. Edoušovi sice začíná online výuka až v osm, ale dala jsem si rezervu. Elektronika je totiž jak moje děcka, na jasně
Gabriela Němčíková
Co teď jako máme dělat? Dyť je všecko zavřené!
V sobotu ráno manžel vstal hodně brzo, bo v pátek nebyl v hospodě, jak jsou teď zavřené. Byl naštvaný, že v pátek nebyl v hospodě a že v sobotu nemůže na fotbal. Taky byl naštvaný, že nám ještě pořád nejde playstation. Poprosila
Gabriela Němčíková
Pozitivita domácí výuky
Jasně, vím, že srovnávat nevýhody a výhody domácího vzdělávání je jako postavit na jednu misku vah novozélandského ragbistu a na druhou hladového žokeje. Je to jako když se člověk, který nemá na splátky a banka mu sebere dům,
Gabriela Němčíková
Ještě furt pár dopisů z houmofisu
Zase pondělí Při domácí výuce jsem v sobě probudila pedagogického génia. Edouš ani nemusí otevřít učebnici a prý už všechno umí. Zejména angličtinu. „Mami, co je to „what“? „Co.“ „Nevím." „What je „co“.“ „Nevím.“
Gabriela Němčíková
A znovu pár dopisů z houmofisu
Zase pondělí Jeroným mě dnes v 5:45 ohleduplně probudil zařváním přímo do ucha: „Mama, vstávej. Užij si to!“ Úplně přesně nevím, co má na mysli. Jestli dočasnou hluchotu nebo arytmii, co mi způsobil.
Gabriela Němčíková
A zase pár dopisů z houmofisu
Zase úterý Po velikonočním víkendu na mě plně dolehla vážnost krize. Kadeřnictví se otevřou až koncem května. To už ale budu vypadat, jako bych se celých těch šest týdnů proháněla v kabrioletu.
Gabriela Němčíková
A ještě pár dopisů z houmofisu
Zase pondělí Dalo by se říct, že vrátit se po osmileté sociální retardaci na rodičovské dovolené počátkem letošního března do práce poukazuje na jisté rezervy v časování. Nebo by se spíš dalo říct, že i balkánské železnice
Gabriela Němčíková
Dalších pár dopisů z houmofisu
Pondělí O víkendu jsme objednali žíněnky. Začínám se totiž obávat o strop souseda pod námi. Nevím, čím na nás buší, ale jistě už jim musela opadat omítka. Já mu rozumím, kdybych pod námi bydlela já, už se dávno odstěhuju.
Gabriela Němčíková
Pár dopisů z houmofisu
Středa Dneska ráno mi při konferenčním hovoru s kolegy vtrhnul do pokoje Edouš, aby mi rozhořčeně, a hlavně nahlas, sdělil, že si mu Bohouš právě prdnul pod nos. Moje zběsilé mávání rukou pochopil tak, že svou stížnost má s ještě
Gabriela Němčíková
Karanténa? Už zase?
Přemýšlela jsem, jak mohu já alespoň trochu ulehčit situaci našim obdivuhodným přetíženým zdravotníkům. Moc toho bohužel není. Vlastním dohromady čtyři postarší roušky, které by jim teď byly platné asi jako lístek do divadla.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2252x
"Nejsi člověk. Jsi máma."