Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Online výuka, má krutá muka

Do nového dne rekvalifikačního kurzu na učitelku prvního stupně malotřídky mě budík vykopal z postele v 6:30. Edoušovi sice začíná online výuka až v osm, ale dala jsem si rezervu. Elektronika je totiž jak moje děcka, na jasně

vydané pokyny reaguje naprosto nepředvídatelně.

Po třech restartech a jedné aktualizaci se počítač zapíná. Edoušek se na první hodinu přihlašuje deset minut po jejím začátku. Tak pravda, učíme se z domu, ale situace není zase tak vážná, abychom měnili zaběhnuté zvyky a chodili včas, že?

Prvňák Bohoušek má nemocnou paní učitelku, jedeme spolu a offline. Ráda bych, aby ráno začínal zároveň s Edoušem, ale tříletý Jeronýmek trvá na tom, že on se bude taky vzdělávat, s autíčkama, a je nahlas. No nic, Bohouš se chvilku zabaví, než brášku uklidním. Nechávám tedy starší chlapce o samotě a vydávám se s Jeronýmek splnit nejsofistikovanější úkol dne, poskládat autíčka podle barvy, potom podle velikosti, a nakonec tři z nich umýt kartáčkem na zuby.

Konečně mám příležitost utéct a nacházím u počítače Edouška, jak nalepil našeho křečka obličejem na kameru a seznamuje s ním celou třídu. Vypadá vytřeštěně. Křeček. A zdá se, že kromě nejkratší cesty k misce se žrádlem a toho, že mi má pokadit ruku, když ho do ní náhodou vezmu, se do jeho drobných mozkových závitů už nadosmrti vryly násobky šesti. S Bohouškem jsem měla pravdu, zabavil se. Nasadil si na hlavu náhradní třásně z mopu, naštěstí nepoužité, poskakuje v pozadí za Edoušem a olizuje mu rameno. Zarážím ho právě v okamžiku, kdy zvedá levou zadní nohu. Asi něco připomněl jednomu s Edoušových spolužáků, protože z počítače slyším: „Paní učitelko, a my máme nového pejska.“ „No to je hezké, Patriku, a jaká je to rasa?“ „Fenka.“

„Bohouši, nech toho, jdeme se taky učit,“ zatvářím se přísně. Nevím, jak z tohohle Bohouš pochopil, že myslím tělocvik a rozbíhá se do předsíně. Nějakou chvíli se pokouším najít vhodnou motivaci, abych přerušila jeho parkur a usadila ho na židli, a nakonec stejně zabere staré dobré vyhrožování. Pohrozím, že mu zakážu televizi, hrát na telefonu, hrát si s hračkami a svobodně dýchat. Ještě před pár měsíci by se mi zdálo, že zakázat někomu volně dýchat je absurdní, ale časy se mění. Usedáme tedy k písance a učíme se spolu, jak vykreslit co nejkrásnější „i“. Zavládne klid a výuka plyne. Edouš si s paní učitelkou kontroluje úkol, Bohoušovi padá tužka. Bohouš zvedá tužku a píše dál. Edouš sleduje výuku a zjišťuje, jak dělit. Bohoušovi padá tužka.

Najednou mi dojde, že idyla vládne nějak nezvykle dlouho a já už nějakou chvíli neslyšela pištět Jeronýma. A sakra, zapomněla jsem ho v koupelně s autíčkama a kartáčkem na zuby. Jeronýmek stále operuje v koupelně, a dokonce zdokonalil mycí proces, na kartáček přilil mýdlo, a právě drhne pračku. Podle slizké stopy na různých předmětech je zřejmé, že vanu, skříňku, dva ručníky a svoje rukávy už má za sebou.

V pozadí pořád slyším probíranou látku online výuky a moji pozornost přitáhne geniální odpověď jedné Edoušovy spolužačky na otázku paní učitelky: „Terezko, co vidíš na tom obrázku?“ „Já na něm vidím to, co tam je.“ Najednou si vzpomenu. A sakra, já vlastně učím Bohouška psát. Běžím zpět ke stolu. Tam můj šikovný prvňáček, jak tak píše po řádkách, zrovna s vyplazeným jazýčkem a pečlivě vykroužil celý řádek teček a na ten další se pod každou z nich snaží vmáčknout „i“. Když přicházím, padá mu tužka.

Vysvětlím Bohouškovi, jak psát „i" správně a vyzkoušíme si to spolu. Bohoušovi padá tužka, Edoušovi začíná přestávka. Já přemýšlím, jestli má cenu vysušit Jeronýma nebo jestli mám raději začít vařit oběd. Nakonec dojdu k závěru, že Jeronýmkovi s mokrýma rukávama nejspíš zápal plic nehrozí, kdežto mně nervové zhroucení ano, a odklízím se najít zasloužený klid do kuchyně.

O dvacet minut později, ke konci přestávky, se vracím do zábavy v plném proudu. Edouš sedí u počítače, čouhá mu tužka z nosu a do druhé dírky si cpe druhou, zatímco Bohoušek se mu snaží jednu zašroubovat do ucha. Pod stolem sedí Jeronýmek, jezdí Edoušovi po noze hygienicky vydezinfikovaným autíčkema a radostně u toho výská „dopdele, dopdele!“ Do toho se připojuje paní učitelka, aby zahájila výuku. Styděla bych se, kdybych na to měla sílu.

A jedeme dál. Edouškovi začíná další hodina. Bohoušek si sedá ke stolu a otevírá matematiku. Uklidňuju Jeronýmka a převlékám ho. Bohoušovi padá tužka.

Autor: Gabriela Němčíková | pondělí 16.11.2020 9:01 | karma článku: 42,91 | přečteno: 8415x
  • Další články autora

Gabriela Němčíková

Už nikdy nepůjdu s děckama k doktorce

V životě usiluji o jednu jedinou věc, a to, aby se moje děti ve zdraví dožily dospělosti. Právě proto se návštěvě doktorky bráním víc než Češi důchodové reformě. Bo moje děcka se tam nechodí léčit, ony se tam chodí zmrzačit.

3.7.2023 v 8:13 | Karma: 43,37 | Přečteno: 14706x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Už nikdy nepůjdu s děckama do obchodu

Šla jsem s děckama do obchodu. Nevím, kdo mi ten chorý nápad vnuknul, jestli spíš spánková deprivace, nebo počínající stařecká demence. Každopádně jsem to, slovy jednoho seriálu, zeslonila.

4.10.2022 v 9:22 | Karma: 45,04 | Přečteno: 18072x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Už nikdy nebudu hrát s děckama Člověče, nezlob se

Jednou za čas dostanu vnitřní pnutí a neuváženě se rozhodnu, že bych své potomky měla záměrně formovat. Tentokrát jsem se tohoto hlubokého rodičovského omylu dopustila po návštěvě u kamarádky.

29.6.2022 v 9:07 | Karma: 32,51 | Přečteno: 1926x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

„Mami, a proč lidi lyžujou?“

uplatňuje Edouš svůj talent najít si skutečně geniální chvíli na vypálení dotazu, neboť mi právě v té chvíli podklouzává lyžáka na dlažbě dámských záchodků a já jednou rukou visím za kliku u dveří kabinky a druhou za umyvadlo.

11.5.2022 v 9:25 | Karma: 28,72 | Přečteno: 1349x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Kolik lidí bude ještě nutné hodit do jámy v plastovém pytli, než EU přitvrdí?

Putin se před měsícem vydal na svou Highway to hell a Evropa si k tomu pobrukuje Dívám se, dívám. Jistě, EU již od počátku války vyzbrojuje Ukrajinu, ochotně přijímá uprchlíky a o mnoho neochotněji ekonomické sankce.

26.3.2022 v 10:12 | Karma: 39,94 | Přečteno: 5861x | Diskuse| Společnost

Gabriela Němčíková

"Proč vy ženské neumíte být v nothing boxu?"

zeptal se mě jednoho slunného letního dovolenkového poobědí můj strýc. Sedíme u stolu na zahradě pronajaté vilky, kousek od bazénu, v pozadí šumí mořský příboj a můj manžel a všichni normální lidi si dopřávají siestu.

16.2.2022 v 9:06 | Karma: 27,90 | Přečteno: 1363x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Už nikdy nebudu chtít, aby děcka doma uklízely

Čas utíká rychleji než Američani z Kábulu a Edouš a Bohouš už dorůstají do věku, kdy by mohli zvládnout i náročnější domácí práce než donést tátovi pivo z ledničky.

19.10.2021 v 8:58 | Karma: 29,64 | Přečteno: 1305x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Škola je super, škola je pecka, když do ní ráno zapadnou děcka

Světlo na konci tunelu se rozblikalo v týdenních intervalech a děti prvního stupně rotují do školy. Při ranní přípravě si Edouš temně recituje pod nos svou oblíbenou poezii: „Škola je super, škola je boží, jenom když padá,

14.4.2021 v 9:40 | Karma: 29,20 | Přečteno: 1077x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Storky, co bysme si řekly u kafe

I když teď možná spíš u flašky rumu. Ale neřeknem. Bo neni čas a je zavřeno. Z bytu máme 3.C, 1.A, třídu Medvídků, dva kancly, kantýnu a někam musíme vecpat i domov. Taky se více než rok vzděláváme v oboru epidemiologie, virologie

24.3.2021 v 8:20 | Karma: 30,24 | Přečteno: 1042x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

S děckama v lockdownu – návod k přežití prověřený praxí

Rok utekl rychleji, než bychom řekli bamlanivimab a my se nacházíme ve zhruba stejném místě jako touto dobou loni. Jenom mnohem mnohem hlouběji. Zdálo by se, že v době, kdy většina dětí už netrefí do školy, basket trénujeme online

2.3.2021 v 9:00 | Karma: 44,25 | Přečteno: 9973x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Už nikdy nepojedu s děckama autobusem

„Mami, a proč se Země točí?“ otázal se mě Edouš svým jasným pronikavým hláskem. Na autobusové zastávce. V centru města. Před vědeckou knihovnou. Přestože jsem dávno smířená s faktem, že nejzákladnějším posláním a potřebou dětí je

13.1.2021 v 10:03 | Karma: 39,92 | Přečteno: 2547x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Co teď jako máme dělat? Dyť je všecko zavřené!

V sobotu ráno manžel vstal hodně brzo, bo v pátek nebyl v hospodě, jak jsou teď zavřené. Byl naštvaný, že v pátek nebyl v hospodě a že v sobotu nemůže na fotbal. Taky byl naštvaný, že nám ještě pořád nejde playstation. Poprosila

29.10.2020 v 7:56 | Karma: 34,45 | Přečteno: 2487x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Pozitivita domácí výuky

Jasně, vím, že srovnávat nevýhody a výhody domácího vzdělávání je jako postavit na jednu misku vah novozélandského ragbistu a na druhou hladového žokeje. Je to jako když se člověk, který nemá na splátky a banka mu sebere dům,

22.10.2020 v 9:14 | Karma: 26,73 | Přečteno: 1117x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Ještě furt pár dopisů z houmofisu

Zase pondělí Při domácí výuce jsem v sobě probudila pedagogického génia. Edouš ani nemusí otevřít učebnici a prý už všechno umí. Zejména angličtinu. „Mami, co je to „what“? „Co.“ „Nevím." „What je „co“.“ „Nevím.“

18.5.2020 v 8:30 | Karma: 28,87 | Přečteno: 1199x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

A znovu pár dopisů z houmofisu

Zase pondělí Jeroným mě dnes v 5:45 ohleduplně probudil zařváním přímo do ucha: „Mama, vstávej. Užij si to!“ Úplně přesně nevím, co má na mysli. Jestli dočasnou hluchotu nebo arytmii, co mi způsobil.

4.5.2020 v 7:49 | Karma: 24,75 | Přečteno: 844x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

A zase pár dopisů z houmofisu

Zase úterý Po velikonočním víkendu na mě plně dolehla vážnost krize. Kadeřnictví se otevřou až koncem května. To už ale budu vypadat, jako bych se celých těch šest týdnů proháněla v kabrioletu.

23.4.2020 v 8:48 | Karma: 37,99 | Přečteno: 4485x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

A ještě pár dopisů z houmofisu

Zase pondělí Dalo by se říct, že vrátit se po osmileté sociální retardaci na rodičovské dovolené počátkem letošního března do práce poukazuje na jisté rezervy v časování. Nebo by se spíš dalo říct, že i balkánské železnice

14.4.2020 v 23:47 | Karma: 27,45 | Přečteno: 1212x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Dalších pár dopisů z houmofisu

Pondělí O víkendu jsme objednali žíněnky. Začínám se totiž obávat o strop souseda pod námi. Nevím, čím na nás buší, ale jistě už jim musela opadat omítka. Já mu rozumím, kdybych pod námi bydlela já, už se dávno odstěhuju.

6.4.2020 v 8:33 | Karma: 30,36 | Přečteno: 1124x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Pár dopisů z houmofisu

Středa Dneska ráno mi při konferenčním hovoru s kolegy vtrhnul do pokoje Edouš, aby mi rozhořčeně, a hlavně nahlas, sdělil, že si mu Bohouš právě prdnul pod nos. Moje zběsilé mávání rukou pochopil tak, že svou stížnost má s ještě

27.3.2020 v 10:03 | Karma: 31,15 | Přečteno: 1407x | Diskuse| Ona

Gabriela Němčíková

Karanténa? Už zase?

Přemýšlela jsem, jak mohu já alespoň trochu ulehčit situaci našim obdivuhodným přetíženým zdravotníkům. Moc toho bohužel není. Vlastním dohromady čtyři postarší roušky, které by jim teď byly platné asi jako lístek do divadla.

16.3.2020 v 13:02 | Karma: 23,15 | Přečteno: 855x | Diskuse| Ona
  • Počet článků 61
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2252x
"Kluci, ale já jsem taky jenom člověk."

"Nejsi člověk. Jsi máma."

Seznam rubrik