Dalších pár dopisů z houmofisu

6. 04. 2020 8:33:01
Pondělí O víkendu jsme objednali žíněnky. Začínám se totiž obávat o strop souseda pod námi. Nevím, čím na nás buší, ale jistě už jim musela opadat omítka. Já mu rozumím, kdybych pod námi bydlela já, už se dávno odstěhuju.

Nechápu, jak můžou tři malé děti přiměřeného vzrůstu a hmotnosti dupat víc než stádo obézních ježků.

Odpoledne mi došlo, že svým drahouškům budu muset ty dějiny, co právě žijeme, znovu nějak citlivě vysvětlit. Jeronýmek si totiž venku sundal roušku. Když to uviděl Bohoušek, usedavě se rozeštkal, chytil ho pod krkem, rval mu roušku zpátky na obličej a křičel: „Jeronýme, nasaď si to, jinak umřeš! UMREŠ!“

Úterý

Vypadá to, že jsme uposlechli doporučení pana Hrabala a pořídili si medvídka mývala. Jen nevím, kdy jsme se stihli nudit. Jeroným ráno ve skleničce s vodou vykoupal auto. Do další skleničky s vodou nasypal piškoty. Posléze potají ukradl z lednice krabici s jablečným džusem, pečlivě si ji nachystal na podlahu, skočil na ni a osprchoval nám knihovnu. Co už, stejně jsem ty knížky chtěla protřídit.

Bohoušek se mě při obědě zeptal: „Mami, a kdo vařil ty těstoviny? Ty mi chutnají. To ve školce nám dělají hnusnější.“

Středa

Ráno jsem z postele radostně vyskočila s prvním zazvoněním budíku. Jdu totiž pracovat do práce! Znamená to, že se budu v práci věnovat jen práci. A bude tam navařený oběd. Spadla ze mě obvyklá ranní tíha a začalo se mi dokonce i lépe dýchat. Dokud jsem si teda nenasadila roušku.

Po práci jsem ještě jela nakoupit. U vchodu jsem se vyzbrojila jednorázovými igelitovými rukavicemi a u ovoce a zeleniny jsem se snažila otevřít igelitový sáček. Nenápadně jsem pozorovala, jestli na to někdo nemá nějakou fintu. Neměl. Strávili jsme tak s ostatními nakupujícími dobrou půlhodinku v atmosféře vzájemné pospolitosti. Samozřejmě v minimálně dvoumetrových rozestupech.

Po otevření dveří mě sejmula smečka hladovějících dětí. Jelikož teď chodím nakupovat maximálně dvakrát týdně, vypadá to po mém příchodu z obchodu domů, jako by dovezli humanitární pomoc do Afriky.

Čtvrtek

Ve volné chviličce jsem pro odreagování zabrousila na internet a narazila na článek doporučující, jak si za současné situace nudou neukousat ruce až k zápěstí. Ten nebude pro mě. Mně se za dva týdny ještě nepodařilo ani zkompletovat ponožky.

Večer mě Jeronýmek zezadu obejmul kolem krku. Objetí drahého batolátka je nejlepší odměna za ty galeje. Plnými doušky jsem si užívala ten projev lásky a důvěry. Než mi zařval do ucha: „Mama, já tě škltím!“

Pátek

Dneska na nás v té krizi přišla nějaká krize. Když jsem viděla, co všechno musím udělat v práci, a ještě k tomu se třemi nedorostlými tasmánskými čerty na krku, měla jsem pocit, že mě zavalila egyptská pyramida. Manžel už skoro nemluví. Ráno zuřivě čistil to smítko na monitoru. Pak zjistil, že to je kurzor. Den se odvíjel podle očekávání. Snažila jsem se tvořit nějaké hodnoty, do toho Edouš potřeboval vysvětlit matematiku, Bohouš chtěl hrát Člověče nezlob se a Jeroným mi jezdil autíčkem po klávesnici. Když se mi ho konečně podařilo odlepit a posadit na zem, začal mě ostřelovat kloboučky ze hry Kloboučku, hop. Po chvíli se situace změnila, Edouš začal fňukat, že se nechce učit. Bohouš fňukal, že má hlad a Jeroným fňukal, že nechce jíst. V tu chvíli se mi nechtělo žít a začala jsem přemýšlet, po jakém způsobu sebevraždy člověk vypadá nejméně odpudivě.

Večer za mnou přišel Bohoušek: „Maminko, já mám rád svůj život. To máme štěstí, že můžeme žít, že?“ No paráda. Po celém týdnu se cítím, jako by se ze mě snažili vymlátit přiznání v čarodějnickém procesu, a nakonec ještě zjistím, že pětileté dítě to má v hlavě srovnané víc než já.

Autor: Gabriela Němčíková | pondělí 6.4.2020 8:33 | karma článku: 30.36 | přečteno: 1123x

Další články blogera

Gabriela Němčíková

Už nikdy nepůjdu s děckama k doktorce

V životě usiluji o jednu jedinou věc, a to, aby se moje děti ve zdraví dožily dospělosti. Právě proto se návštěvě doktorky bráním víc než Češi důchodové reformě. Bo moje děcka se tam nechodí léčit, ony se tam chodí zmrzačit.

3.7.2023 v 8:13 | Karma článku: 43.36 | Přečteno: 14701 | Diskuse

Gabriela Němčíková

Už nikdy nepůjdu s děckama do obchodu

Šla jsem s děckama do obchodu. Nevím, kdo mi ten chorý nápad vnuknul, jestli spíš spánková deprivace, nebo počínající stařecká demence. Každopádně jsem to, slovy jednoho seriálu, zeslonila.

4.10.2022 v 9:22 | Karma článku: 45.04 | Přečteno: 18071 | Diskuse

Gabriela Němčíková

Už nikdy nebudu hrát s děckama Člověče, nezlob se

Jednou za čas dostanu vnitřní pnutí a neuváženě se rozhodnu, že bych své potomky měla záměrně formovat. Tentokrát jsem se tohoto hlubokého rodičovského omylu dopustila po návštěvě u kamarádky.

29.6.2022 v 9:07 | Karma článku: 32.43 | Přečteno: 1924 | Diskuse

Gabriela Němčíková

„Mami, a proč lidi lyžujou?“

uplatňuje Edouš svůj talent najít si skutečně geniální chvíli na vypálení dotazu, neboť mi právě v té chvíli podklouzává lyžáka na dlažbě dámských záchodků a já jednou rukou visím za kliku u dveří kabinky a druhou za umyvadlo.

11.5.2022 v 9:25 | Karma článku: 28.52 | Přečteno: 1348 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Mirka Pantlíková

Můj nešťastný pátek v UNI Hobby

Dnes je Velký pátek, jeden z největších křesťanských svátků, den utrpení Ježíš Krista. V ten den, jak praví Bible Kralická, vzal všechny hříchy na sebe a obětoval se za nás, hříšníky. To je čin v dnešní době naprosto neslýchaný...

29.3.2024 v 15:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 32 | Diskuse

Jana Melišová

Keď človek páchá zlo, kde je Boh?

Má človek slobodnú vôľu? Môžeme sa nezávisle rozhodovať a ovplyvňovať smerovanie nášho života? Mám za sebou desať rokov práce kaplána vo väzení. Takže trochu viem, čo to robí alebo nerobí s človekom, keď sa dopustí veľkého zla.

29.3.2024 v 11:54 | Karma článku: 13.47 | Přečteno: 206 | Diskuse

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 393 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 30.69 | Přečteno: 541 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 191 |
Počet článků 61 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2218

"Kluci, ale já jsem taky jenom člověk."

"Nejsi člověk. Jsi máma."

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...