Totální frustrace
Podrobnou a trpělivou analýzou situace jsem dospěla k závěru, že za všechny temně negastivistické stavy si můžu sama. Konkrétně za to můžou nesplnitelná očekávání, kterých se neustále dopouštím. Jakože například: až bude odpoledne spinkat, vytřu podlahu (případně dodělám ten překlad nebo si vyřídím maily). Po tomto předsevzetí vypadá naše odpoledne následovně. Ve čtyři hodiny odpoledne je výsledkem mé dvouhodinové uspávací aktivity nabuzený chlapec, který vypadá, že si šlehl kofein přímo do žíly a samozřejmě ani očka nezahmouřil. A já nemám z podlahy vytřený ani centimetr čtvereční, (z překladu ani čárku a na ty maily neodpovím už nikdy), zato mám zlostí zuby uskřípané až k dásním. Jindy se zase chystám, že se s kámoškou sejdem ve čtyři v kavárně a drobeček usne v jednu a spinká do pěti tak klidně, že mu v pravidelných intervalech přikládám k ústům zrcátko, abych zjistila, jestli dýchá.
Nedávno jsem udělala další zásadní chybu. Půjdu s bobkem a jeho plastovou motorkou nakoupit, naplánovala jsem si. Vzhledem k tomu, že obchod je od našeho bytu vzdálený asi 300m, zdál se mi tento plán vcelku snadno proveditelný. A tak jsem, naprosto psychicky nepřipravená na to, co bude následovat, vyrazila. Již poté, co jsem vyšla ze dveří, jsem poznala hloubku svého omylu. Jízda po chodníku pro dítko totiž zřejmě není dostatečně cool a tak drahoušek zahájil motokrosový trénink přejížděním patníku mezi právě dotyčným nudným chodníkem a vzrušující trávou. Po dvaceti minutách, kdy jsme se popelili na jednom místě, naznal, že trávy již zvalchoval dost a, ignorujíc moji navigaci, rozhodl se zajet ke každému vchodu, který máme po cestě, aby tam mohl hlasitě obdivovat schránky. Jakmile potom došel k závěru, že mě zmučil dostatečně, rozjel se finální rovinkou do cíle, kupodivu tentokráte správným směrem. Užuž jsem si myslela, že mám vyhráno, když se najednou zastavil, začal se kochat a procvičovat celou svou aktuální slovní zásobu. Musel mi sdělit, že vidí sluníčko, mraky, vránu, letadlo, strom, kluka, mimi, kočárek, auto…v některých chvílích planu nadšením nad šířkou slovníku mého drahouška. Svůj slovní průjem miláček ukončil výkřikem: „baba, baba,“ adresovaným přicházející paní. Někdy se bojím, že nás některá z nich přetáhne holí.
O třičtvrtě hodiny a několik mých předčasně zešedivělých vlasů později jsme dorazili před vchod obchodu, kde přece nemůžeme použít nájezdovou rovinku, a tak bobek pokračoval v motokrosovém tréninku tak, že se i s motorkou snažil vyskákat po schodech. Tuto aktivitu jsem mu úspěšně rozmluvila a po jeho pětiminutovém představení, které se skládalo z breakdance na zádech na zemi a na můj vkus poněkud hlasitého a nepříliš melodického doprovodu, jsme se dostali dovnitř. Hned jak jsem malému zacpala pusu rohlíkem, proběhl nákup bez komplikací. Cesta zpět již byla pohodová. Prcek se evidentně cestou do obchodu unavil, takže mi rozkázal, že ho domů donesu. Poslušna pokynu, vzala jsem do jedné ruky jeho a do druhé motorku, na zádech desetikilový batoh s nákupem. V tu chvíli se děťátko rozhodlo, že přišel správný čas sundat si rukavičku a marně hledal moji třetí ruku. Sdělila jsem mu, že tohle už fakt ne, otroka si ze mě dělat nebude a tu rukavičku bude muset nést sám. V tu chvíli bych přísahala, že se na mě pousmál až pohrdavě, a rukavičku si odložil na kšilt mojí čepice.
Domů jsem se doplazila zchvácenější než Šemík u Neumětel, ale ještě horší byl tíživý pocit porážky a vlastní neschopnosti. Neschopnosti udělat tak banální věc, jako je zajištění proviantu, bez toho, že bych na to vyčerpala svůj týdenní příděl fyzických a mentálních sil.
Za několik dní jsem se z brutálního zážitku otřepala a hlavně poučila. Už nic neočekávám. Že bude malý spinkat, že se včas vzbudí, že se v klidu najím, že nakoupím vánoční dárky. A tak můžu být jen příjemně překvapena.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nepůjdu s děckama k doktorce
V životě usiluji o jednu jedinou věc, a to, aby se moje děti ve zdraví dožily dospělosti. Právě proto se návštěvě doktorky bráním víc než Češi důchodové reformě. Bo moje děcka se tam nechodí léčit, ony se tam chodí zmrzačit.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nepůjdu s děckama do obchodu
Šla jsem s děckama do obchodu. Nevím, kdo mi ten chorý nápad vnuknul, jestli spíš spánková deprivace, nebo počínající stařecká demence. Každopádně jsem to, slovy jednoho seriálu, zeslonila.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nebudu hrát s děckama Člověče, nezlob se
Jednou za čas dostanu vnitřní pnutí a neuváženě se rozhodnu, že bych své potomky měla záměrně formovat. Tentokrát jsem se tohoto hlubokého rodičovského omylu dopustila po návštěvě u kamarádky.
Gabriela Němčíková
„Mami, a proč lidi lyžujou?“
uplatňuje Edouš svůj talent najít si skutečně geniální chvíli na vypálení dotazu, neboť mi právě v té chvíli podklouzává lyžáka na dlažbě dámských záchodků a já jednou rukou visím za kliku u dveří kabinky a druhou za umyvadlo.
Gabriela Němčíková
Kolik lidí bude ještě nutné hodit do jámy v plastovém pytli, než EU přitvrdí?
Putin se před měsícem vydal na svou Highway to hell a Evropa si k tomu pobrukuje Dívám se, dívám. Jistě, EU již od počátku války vyzbrojuje Ukrajinu, ochotně přijímá uprchlíky a o mnoho neochotněji ekonomické sankce.
Gabriela Němčíková
"Proč vy ženské neumíte být v nothing boxu?"
zeptal se mě jednoho slunného letního dovolenkového poobědí můj strýc. Sedíme u stolu na zahradě pronajaté vilky, kousek od bazénu, v pozadí šumí mořský příboj a můj manžel a všichni normální lidi si dopřávají siestu.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nebudu chtít, aby děcka doma uklízely
Čas utíká rychleji než Američani z Kábulu a Edouš a Bohouš už dorůstají do věku, kdy by mohli zvládnout i náročnější domácí práce než donést tátovi pivo z ledničky.
Gabriela Němčíková
Škola je super, škola je pecka, když do ní ráno zapadnou děcka
Světlo na konci tunelu se rozblikalo v týdenních intervalech a děti prvního stupně rotují do školy. Při ranní přípravě si Edouš temně recituje pod nos svou oblíbenou poezii: „Škola je super, škola je boží, jenom když padá,
Gabriela Němčíková
Storky, co bysme si řekly u kafe
I když teď možná spíš u flašky rumu. Ale neřeknem. Bo neni čas a je zavřeno. Z bytu máme 3.C, 1.A, třídu Medvídků, dva kancly, kantýnu a někam musíme vecpat i domov. Taky se více než rok vzděláváme v oboru epidemiologie, virologie
Gabriela Němčíková
S děckama v lockdownu – návod k přežití prověřený praxí
Rok utekl rychleji, než bychom řekli bamlanivimab a my se nacházíme ve zhruba stejném místě jako touto dobou loni. Jenom mnohem mnohem hlouběji. Zdálo by se, že v době, kdy většina dětí už netrefí do školy, basket trénujeme online
Gabriela Němčíková
Už nikdy nepojedu s děckama autobusem
„Mami, a proč se Země točí?“ otázal se mě Edouš svým jasným pronikavým hláskem. Na autobusové zastávce. V centru města. Před vědeckou knihovnou. Přestože jsem dávno smířená s faktem, že nejzákladnějším posláním a potřebou dětí je
Gabriela Němčíková
Online výuka, má krutá muka
Do nového dne rekvalifikačního kurzu na učitelku prvního stupně malotřídky mě budík vykopal z postele v 6:30. Edoušovi sice začíná online výuka až v osm, ale dala jsem si rezervu. Elektronika je totiž jak moje děcka, na jasně
Gabriela Němčíková
Co teď jako máme dělat? Dyť je všecko zavřené!
V sobotu ráno manžel vstal hodně brzo, bo v pátek nebyl v hospodě, jak jsou teď zavřené. Byl naštvaný, že v pátek nebyl v hospodě a že v sobotu nemůže na fotbal. Taky byl naštvaný, že nám ještě pořád nejde playstation. Poprosila
Gabriela Němčíková
Pozitivita domácí výuky
Jasně, vím, že srovnávat nevýhody a výhody domácího vzdělávání je jako postavit na jednu misku vah novozélandského ragbistu a na druhou hladového žokeje. Je to jako když se člověk, který nemá na splátky a banka mu sebere dům,
Gabriela Němčíková
Ještě furt pár dopisů z houmofisu
Zase pondělí Při domácí výuce jsem v sobě probudila pedagogického génia. Edouš ani nemusí otevřít učebnici a prý už všechno umí. Zejména angličtinu. „Mami, co je to „what“? „Co.“ „Nevím." „What je „co“.“ „Nevím.“
Gabriela Němčíková
A znovu pár dopisů z houmofisu
Zase pondělí Jeroným mě dnes v 5:45 ohleduplně probudil zařváním přímo do ucha: „Mama, vstávej. Užij si to!“ Úplně přesně nevím, co má na mysli. Jestli dočasnou hluchotu nebo arytmii, co mi způsobil.
Gabriela Němčíková
A zase pár dopisů z houmofisu
Zase úterý Po velikonočním víkendu na mě plně dolehla vážnost krize. Kadeřnictví se otevřou až koncem května. To už ale budu vypadat, jako bych se celých těch šest týdnů proháněla v kabrioletu.
Gabriela Němčíková
A ještě pár dopisů z houmofisu
Zase pondělí Dalo by se říct, že vrátit se po osmileté sociální retardaci na rodičovské dovolené počátkem letošního března do práce poukazuje na jisté rezervy v časování. Nebo by se spíš dalo říct, že i balkánské železnice
Gabriela Němčíková
Dalších pár dopisů z houmofisu
Pondělí O víkendu jsme objednali žíněnky. Začínám se totiž obávat o strop souseda pod námi. Nevím, čím na nás buší, ale jistě už jim musela opadat omítka. Já mu rozumím, kdybych pod námi bydlela já, už se dávno odstěhuju.
Gabriela Němčíková
Pár dopisů z houmofisu
Středa Dneska ráno mi při konferenčním hovoru s kolegy vtrhnul do pokoje Edouš, aby mi rozhořčeně, a hlavně nahlas, sdělil, že si mu Bohouš právě prdnul pod nos. Moje zběsilé mávání rukou pochopil tak, že svou stížnost má s ještě
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2252x
"Nejsi člověk. Jsi máma."